Vývoj v rámci Boloňského procesu se stal impulzem k intenzivnímu rozvoji celoevropské spolupráce, kde kvalita hraje zásadní roli. Již v roce 2001 se univerzity v Salamance přihlásily ke své prvotní odpovědnosti za kvalitu, v Bergenu (2005) ministři přijali společné Standardy a směrnice pro zajišťování kvality v EHEA.
Cílem příspěvku je ukázat, jak vývoj v oblasti zabezpečení kvality pokračoval a jak vypadá dnes. Příspěvek je výsledkem studia materiálů a vlastní zkušenosti z účasti na aktivitách Boloňského procesu či EUA.
Základními zdroji jsou komuniké ministrů, poselství a deklarace evropských vysokých škol a další dokumenty Boloňského procesu. Klesající schopnost financovat vysoké školství z veřejných prostředků vede ze strany státu k vytváření tlaku na zvyšování výkonnosti institucí.
Jsou rozvíjeny systémy vnějšího hodnocení kvality, financování je propojováno s dosaženými „kvalitativními“ výsledky, měřenými stanovenými kvantitativními indikátory. Proto EUA vydala v roce 2010 prohlášení, ve kterém zdůraznila prvotní odpovědnost samotných univerzit za kvalitu, při zachování autonomie, a nutnost vztáhnout kvalitu k různým misím vysokých škol.
Vyzvala univerzity, aby vytvářely na vlastní instituci kulturu kvality (quality culture). Kvalitu nelze zaměnit za sebelépe nastavené a manažersky dobře zvládnuté procesy.
Vztah ke kvalitě musí být pečlivě a dlouhodobě utvářen.