Studie se zabývá mnohodimenzionálním pochopením světa Karla Heima, jak jej znázornil v knize Glaube und Denken (1931). Věnuje pozornost zejména posunu ve vnímání celkového obrazu světa, ve kterém již nejsou monistické koncepce samozřejmostí a ve kterém se symbolismus nebes může vrátit v řeči o nad-polárním.
Studie se soustředí na misijní podtext Heimovi jeho práce a ukazuje k možnostem inspirace ve spojení s vývojem misijní teologie.