Příspěvek se zabývá problematikou populární duchovní literatury. Úvodní část je věnována historickému pozadí a situaci v českém prostředí, zejména vlivu duchovního života a počátkům spiritismu ve Východních Čechách ve druhé polovině 19. století a projevům těchto tendencí v literatuře. Hlavní část je věnována distinkci mezi populární podobou konverze založené na představě analogie (např. u Paola Coelha) a kritickým přístupem moderního románu, u nějž hraje roli skepse a ironie.