Studie využívá příslušné pasáže Hérodotových Dějin s cílem analyzovat v nich takové údaje, které se týkají egyptské Západní pouště a v ní osídlených míst, oáz. Tyto odlehlé a málo probádané oblasti stejně jako v nich ukryté oázy Hérodotos všeobecně nazývá Libyjskou pouští a líčí ji v protikladu k nilskému údolí, které díky dostatku vody oplývalo zelení a kypělo životem. Údaje, které nám Hérodotos o Libyjské poušti zanechal, však jsou v mnoha ohledech cenné.
Nejen že nám přibližují s větší či menší mírou přesnosti a věrohodnosti topografii, etnografii a kulturu těchto oblastí, ale také demonstrují strukturu myšlení řeckého intelektuála poloviny 1. tisíciletí př.Kr. Jeho pohled na poušť můžeme konfrontovat se zobrazením pouště například v biblických textech, jejichž prostřednictvím se projevuje věcná racionalita Hérodotova myšlenkového aparátu.