Abstrakt
Článek je příspěvkem autorů do diskuse o různých alternativách způsobů financování zdravotnictví v době přípravy jeho zásadní reformy v České republice. Zabývá se dvěma atributy zdravotnických systémů.
Zaprvé jsou to neustále rostoucí výdaje na zdravotnictví, které jsou pozorovatelné všude v západním světě. Druhým aspektem je výkonnost kombinovaného systému zdravotnictví ve vybraných zemích, přičemž kombinovaný systém financování je takový, kde hrají jak soukromý tak veřejný sektor nezanedbatelnou roli.
Vybranými zeměmi jsou USA, jakožto země s nejvýznamnější rolí soukromého sektoru ve zdravotnictví, Francie, kde je tento vliv soukromého sektoru slabší a Japonsko, kde je sice soukromý sektor vpuštěn do zdravotnictví, ale pod přísnou regulací pravidla nulového zisku. Výsledky jsou, že systémy s vlivnějším soukromým sektorem mají menší vytíženost, horší faktory kvality a vyšší výdaje.
To nabízí hypotézu, že vliv soukromého sektoru na zdravotnictví je negativně korelován s jeho výkonností. Potvrzení či vyvrácení této hypotézy je přenecháno další podrobnější analýze.
Paradoxem současné doby je, že časem a nelze vyloučit, že v dohledné době, dojde k situaci, kdy náklady na léčení nemocných dosáhnou takové společensky obtížně únosné úrovně, že obec politiků díky hrozící krizové situaci konečně pochopí, že má smysl investovat i do předcházení nemocem, tedy do primární prevence. Z hlediska žádoucího omezení růstu nákladů na zdravotnictví autoři doporučují zásadní podporu primární prevenci, tedy předcházení nemocem.
Jednou ze strategických výzev medicíny 21. století je předcházení nemocem, tady jejich primární prevence jako zásadní příspěvek ke snížení nákladů na zdravotní péči při současném zvýšení kvality života naší a zejména dalších nastupujících generací.