Abstrakt
Nahlédneme-li do vyučování na našich školách, zjistíme, že i v dnešní době v mnoha třídách stále zůstává dominantním způsobem výuky pasivní předávání informací učitelem. Základními dovednostmi používanými při tomto způsobu výuky jsou zejména čtení, naslouchání a pamětní učení.
Avšak 21. století klade nové požadavky na vzdělávání a tím i na absolventy různých typů škol, proto vzdělávání musí reagovat na tyto změny a být pojato komplexněji. To plyne i z platných kurikulárních dokumentů mj. v podobě požadavku na takové přístupy ke vzdělávání, které povedou k aktivizaci žáků.
Cílem článku je představit videostudii prováděnou u osmi učitelů biologie a chemie, jejichž vyučovací hodiny byly sledovány s ohledem na aktivizaci žáků, následně zpracovány a vyhodnoceny počítačovým programem VIP. Grafickým zpracováním výsledků byly paprskové diagramy a s nimi korespondující schémata, na jejichž základě lze analyzovat sledované vyučovací hodiny.
Z analyzovaných videozáznamů je patrné, že učitelé nejčastěji k aktivizaci žáků volí dialogické metody, a to v podobě metody kladení otázek, rozhovoru či diskuze; stále převažuje jejich aktivní působení ve výuce nad aktivním působením samotných žáků; aktivizace nevykazuje reflexi žákova učení a orientuje se převážně na faktické výstupy. Závěrem lze konstatovat, že učitel stojí stále v popředí vyučovací hodiny a působí jako dominantní činitel vzdělávacího procesu.
Z videostudie navíc vyplývá, že videonahrávka představuje užitečný nástroj pro reflexi učitelovy práce, neboť podává okamžitou zpětnou vazbu, na jejímž základě lze zkvalitňovat a evaluovat výuku.