Abstract
Garantování kompenzace obětem porušování lidských práv je spojeno s procedurami kompetentních mezinárodních orgánů judiciální a kvazijudiciální povahy založených relevantními mezinárodními smlouvami lidských práv. Nelze říci, že právo na kompenzace plyne přímo z textu těchto smluv, nezávisle na konkrétních procedurách.
Ve skutečnosti je plně v diskreci dvou mezinárodních regionálních soudů lidských práv rozhodovat o fi nančních kompenzací v souladu s ustanoveními upravující jejich kompetenci. S ohledem na silný element diskrece nelze uvažovat o pozitivním právu na fi nanční kompenzace, právo které pramení přímo z příslušné mezinárodní smlouvy.
Současná praxe obou soudů nicméně svědčí o tom, že roste počet případů, kdy je příslušným poškozeným osobám fi nanční kompenzace přiznaná, zatímco její odmítnutí je spíše výjimkou. Co se týče obecného mezinárodního práva, nedospělo dosud do stadia, kdy se poškozenému jednotlivci dostává nezpochybnitelného práva na reparaci, včetně fi nančního odškodnění.