Abstrakt
Příspěvek se zabývá možností zasazení díla Karla Čapka do kontextu středoevropské literatury (s vědomím nejasnosti a jisté neurčitosti termínu „střední Evropa“), vymezené dějinně a kulturně především na základě prací Claudia Magrise a Václava Bělohradského. Ukazuje, že v Čapkově díle je možné vytyčit společné body či strategie s dalšími středoevropskými autory (J.
Roth, R. Musil, H.
Broch), v jejichž společnosti Čapek ztrácí onu tak zdůrazňovanou českost a přestává být jen autorem „malých každodenních věcí“. Spojitosti je možno nalézt jak po stránce motivické, tak co do žánrových podob.
Román Obyčejný život se ukazuje být v jistých aspektech srovnatelný s velkými středoevropskými texty, které vznikly v přibližně stejné době, a zachycují tak podobný obraz meziválečné střední Evropy. Na základě rozboru Čapkových textů se v příspěvku dokazuje, že číst Karla Čapka v těchto souvislostech, je produktivní.
Především proto, že Čapkova „paměť nostalgika“ tak nezískává konotace sentimentality, která byla jeho textům vytýkána. I přes úzké spojení Čapkových snah a směřování s duchem první republiky, jejímž se zdál být oficiálním oslavovatelem, není základ Čapkova díla příliš vzdálen od atmosféry Rakouska-Uherska, na jejímž pozadí se odehrává děj Obyčejného života.