Článek se zaměřuje na homosexualitu v příručkách na pomezí odborné a popularizační sexuologické literatury v Československu, a to v 30.-90. letech 20. století. Analýza je volně inspirována Michelem Foucaultem a gender studies, interpretováno je dílo významných čs. sexuologů, jako Josef Hynie, Ivo Pondělíček, Jaroslava Pondělíčková-Mašlová nebo Antonín Brzek.
Homosexualita se zde vyskytuje jako jev téměř výhradně můžský. Sexuologové ji vnímají jako nemoc nebo tělesnou dysfunkci, která určuje charakter gaye a zároveň ho vylučuje ze skupiny zdravých heterosexuálních jedinců.
Tolerantní tón novějších příruček je vykoupen uvalením heterosexuálních standardů na homosexualitu, heterosexuální kolonizací homosexuality: ta musí být monogamní, spojovat se v párových svazcích a na rozdíl od bisexuálů obcovat pouze s jedním pohlavím.