Kniha představuje svébytný pohled na vývoj evropského prostoru. V něm spatřuje zřetelné znaky duality – určitého dějinného „rozdělení“ na dvě části.
Po 2. světové válce získalo toto pojetí víceméně jednoznačnou podobu: kapitalistický a demokratický Západ versus socialistický a totalitární Východ. Duální vnímání Evropy však rokem 1989 neskončilo a její dělení na Západ a Východ zůstává i nadále opodstatněné a trvale přítomné.
Kořeny tohoto stavu sahají totiž daleko hlouběji do minulosti. Práce proto klade důraz na sledování kontinuity tohoto fenoménu v dějinách Evropy a jeho prostorové vymezení na základě historickogeografické analýzy jeho dlouhodobého vývoje.