Abstrakt
Cílem příspěvku je představit tlumočení a dvojjazyčné řečové aktivity obecně jako moderní součást výuky cizích jazyků. Tlumočení ve své profesionální podobě (např. konferenční či soudní) bývá všeobecně považováno za prestižní a náročnou činnost.
S jeho zjednodušenou podobou se však v každodenním životě může setkat každý člověk, proto se v rámci tzv. bilingvní reformy některé jednodušší typy tlumočení v posledních letech prosazují i do lingvodidaktiky. Kromě tlumočení v pravém slova smyslu pak existuje řada dalších bilingvních aktivit, které jsou jako propedeutické postupy využívány při výuce budoucích tlumočníků.
Jde například o ústní sumarizaci psaného textu, vnitrojazykovou parafrázi slyšeného, překlad diktátem apod. a tyto aktivity lze využívat také při výuce cizích jazyků jako zajímavý a účinný doplněk tradičních monolingvních aktivit procvičujících řečové dovednosti receptivní i produktivní. Své uplatnění najdou jako prostředek procvičování a ověřování znalostí konkrétní slovní zásoby či adekvátních stylistických rejstříků, jako nástroj procvičování a odhalování nedostatků celkové jazykové kompetence, na pokročilých úrovních se pak stále častěji hovoří o rozvoji translační kompetence jako tzv. páté, mediační řečové dovednosti, kterou absolvent jazykové přípravy může využít při nejrůznějších situacích v pracovním i soukromém životě.