Studie se zabývá reflexí díla Karla Hynka v Máchy v české poezii konce 30. let 20. století. Zaměřuje se zejména na formy využití máchovských motivů a témat v díle generačně spřízněných, přesto poetikou odlišných básníků Vítězslava Nezvala, Josefa Hory, Jana Zahradníčka, Vladimíra Holana, Konstantina Biebla, Františka Hrubína, Františka Halase a Jaroslava Seiferta.