Tento článek se zaměřuje na analýzu nového právního institut "rodinného závodu", jenž je konkrétním výsledkem rekodifikace civilního práva, a jeho právních dopadů v oblasti daně z příjmů fyzických osob, jelikož občanskoprávní ustanovení regulující institut rodinného závodu zakládají jednotlivým členům rodiny účastnících se na provozu rodinného závodu právní nárok podílet se na zisku i na přírůstcích tohoto závodu. V daňovém oblasti se zavedení tohoto institutu projevilo novelizací § 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákonným opatřením Senátu č. 344 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s NOZ.
Cílem tohoto ustanovení je stanovit pravidla, jak lze přerozdělovat příjmy a výdaje z rodinného závodu. Daňovým subjektům jsou nabízeny dvě možnosti, buďto přerozdělovat příjmy a výdaje ve stejném poměru k celkovým příjmům a výdajům, nebo rozdělit příjmy a výdaje v odlišném poměru k celkovým příjmům a výdajům, avšak takto lze rozdělit pouze výdaje v prokazatelné výši.
Takováto právní úprava však přináší možnost daňovým subjektům docílit stavu, kdy součet jednotlivých daní zaplacených členy rodiny účastnících se na provozu rodinného závodu bude nižší než, kdyby k rozdělení příjmů nedošlo. Nadto lze uvést, že ustanovení § 12 zákona o daních z příjmů je životaschopné pouze při zachování lineární sazby daně.
Dále jsou v článku rozebrány základní aspekty rodinného závodu v italské legislativě upravující daň z příjmů, která by mohla být pro českou právní úpravu zdanění příjmů z provozu rodinného závodu vzorem. Závěrem je vyslovena domněnka, že lze očekávat vymezení vztahů mezi jednotlivými členy rodiny účastnících se rodinného závodu judikaturou NSS