Abstrakt
Příspěvek se zabývá vznikem a následným vývojem mocenského postavení prokuratury jako klíčového orgánu trestního řízení ve vztahu k uskutečňovaným politickým procesům v Československu v 50. letech 20. století. Vznik mocenského postavení prokuratury započal již koncem 40. let 20. století jednak v souvislosti s přijetím zákona o zlidovění soudnictví a jednak se o něj zasadil v roce 1949 tehdejší ministr spravedlnosti Dr.
Alexej Čepička, který prosazoval, aby v rukou prokurátora spočinulo těžiště celého trestního soudnictví. Konec 40. let 20. století je také charakteristický tím, že došlo ke vzniku tzv. kabinetní justice, pro kterou bylo typické, že se již před soudním přelíčením rozhodlo o vině a trestu obviněných osob.
Zásadní vliv na rozhodovací pravomoc soudů se soustředil pouze v rukou ministra spravedlnosti, odstraněna byla kontrola justičních orgánů nad vyšetřováním, přičemž právě institut prokuratury byl vybudován mimo jiné za tím účelem, aby dozíral nad dodržováním zákonných postupů v průběhu celého trestního řízení. Tak docházelo k vědomému porušování základních lidských práv a svobod a rovněž základních zásad trestního řízení, mezi které patří především zásada zjišťování objektivní pravdy a presumpce neviny.
Takové jednání ze strany justičních orgánů bylo zcela jistě v rozporu s ústavně zaručenými právy stanovenými jednak v Ústavě Československé republiky ze dne 9.5.1948 (ústavní zákon 150/1948 Sb.) a jednak v rozporu s přijatou Všeobecnou deklarací lidských práv schválenou OSN dne 10. prosince 1948, kterou bylo Československo vázáno. Postavení prokuratury bylo dále upevňováno v souvislosti s přijetím dalších právních předpisů, zejména ústavního zákon č. 64/1952 Sb., o soudech a prokuratuře.