Abstrakt
Hodnocení vlivu soukromoprávního vymáhání na úspěšnost programů shovívavosti je velmi zajímavé a aktuální téma. V souvislosti s tím je třeba nalézt odpověď na následující otázku: jak by mělo být přistoupeno k iniciativě Evropské komise mající za cíl posílení soukromoprávního pilíře vymáhání kartelového práva, aby zároveň nedošlo k oslabení pilíře veřejnoprávního? Je možné předpokládat, že podpora soukromoprávního vymáhání náhrady škody snižuje motivaci účastníků kartelu nahlásit jeho existenci a vyhnout se tak pokutě uložené státem, neboť v důsledku přiznání kartelu mohou potenciálně čelit ještě většímu finančnímu břemenu než v případě pokuty.
Existuje však i druhý pohled vycházející z toho, že poškození (převážně spotřebitelé) vynakládají na soukromoprávní vymáhání svých nároků jen malé úsilí a že by tak podpora soukromoprávního vymáhání neměla být vnímána jako hrozba pro funkčnost programů shovívavosti, ale výlučně jen jako jejich vhodný doplněk, který je schopen na účastníky kartelu vyvinout dostatek tlaku, aby svoje aktivity sledovali v souladu s právem. Tento článek se snaží demonstrovat, že v současnosti podpora soukromoprávního vymáhání kartelového práva nepředstavuje pro programy shovívavosti žádné nebezpečí a že implementace právních institutů navrhovaných Evropskou komisí, která by roli soukromoprávního vymáhání zdůraznila, žádoucí.