Abstrakt
Emergentní delirium (ED) je stav psychomotorického neklidu, percepční poruchy a excitace dítěte vznikající po skončení nejčastěji inhalační anestezie. V dětské populaci se vyskytuje v 25-55 % anestezií.
ED se objevuje v prvních minutách po ukončení inhalace anestetika. Délka závisí na farmakologickém ovlivnění, povaze dítěte, prostředí a řadě dalších faktorů.
ED se vyskytuje nejčastěji mezi 1. a 6. rokem dítěte. Novorozenci a malí kojenci reagují na sevofluranovou anestezii neobvyklým neklidem a mávavými pohyby.
Podmínkou pro hodnocení neklidu dítěte po anestezii jako emergentního deliria je jistota důkladné pooperační analgezie. Pro objektivní stanovení přítomnosti ED a hodnocení jeho závažnosti bylo sestaveno PAED skóre (Paediatric Anesthesia Emergence Delirium score).
Příčiny emergentního deliria nejsou dosud stanoveny. Vznik pooperační zmatenosti se přičítá rychlému probuzení z inhalační anestezie.
Zvažuje se též přímý účinek sevofluranu na CNS. Vznik ED je podporován emocionální nezralostí dítěte, jeho temperamentem, úzkostlivostí nebo neklidem přítomných.
Vznik a průběh ED je zásadně ovlivněn způsobem vedení ane-stezie. Praxe nám přinesla následující poznatky: monoanestezie sevofluranem a kombinovaná anestezie incidenci ED prokazatelně zvyšuje.
Výskyt ED zvýší i vysoká koncentrace sevofluranu na závěr anestezie. Nejvyšší výskyt ED je od kojeneckého do předškolního věku a pohlaví dítěte není rozhodující.
Výskytu ED lze zabránit nebo jeho frekvenci snížit účinnou sedativní premedikací (např. midazolam 0,3-0,5 mg/kg p. o.), a to zejména u výkonů trvajících do 1 hodiny. Nižší výskyt ED pozorujeme po doplňované anestezii, při níž byl podáván zejména sufentanil.
Pokud se ED po skončení anestezie rozvine, ovlivňujeme je před propuštěním ze sálu nejčastěji podáním midazolamu i. v. (0,1 mg/kg) nebo propofolu (0,5 mg/kg i. v.), ojediněle ketaminu (1 mg/kg i. v.). Na oddělení bývá použit chloralhydrát 20-100 mg/kg p. r.