Abstrakt
Jedním z institutů pracovního práva, který se zvlášť intenzivně dotýká všech ekonomicky výdělečně činných obyvatel, je právo na odměnu za odvedenou práci poskytnutou alespoň ve výši minimální mzdy. Minimální mzda se v tomto smyslu stala a zůstává nejen významnou institucionální garancí ochrany rozumné či udržitelné životní úrovně zaměstnanců a jejich domácností, ale též nástrojem humanizace práce (a to i v případě neohlášených migrantů).
V neposlední řadě je právě minimální mzda klíčovou ústavní pojistkou proti snižování sociálních standardů při výkonu závislé práce.