Skelet je častým místem metastatického šíření solidních nádorů. Metastázy v kostech jsou spojeny s významnou morbiditou a mortalitou, protože u nemocných zvyšují riziko bolesti a patologických fraktur.
Optimální terapie kostního postižení je zaměřena právě na prevenci těchto závažných kostních komplikací. Její součástí jsou lokální léčebné metody, jako radioterapie a chirurgická léčba, a systémová terapie bisfosfonáty nebo denosumabem. Účinkem na osteoklasty a jejich aktivační signalizaci tato systémová léčba přerušuje bludný kruh patologického odbourávání kostní hmoty a růstu nádoru.
U pacientů léčených dlouhodobě systémovou terapií zaměřenou na skelet je potřeba aktivně snižovat riziko specifických komplikací, jako je osteonekróza čelisti.