Článek upozorňuje na to, že básně Guilhema de Peitieu a Marcabruna mohou být čteny jako svědectví o rané fázi vývoje konceptu škodlivé literatury. Marcabru ve svém díle (např. v básni Dirai vos en mon lati, BdT 293.17) upozorňuje na následky, které milostná a poetická praxe exemplifikovaná Guilhemem nese, konkrétně na množství nemanželských synů, kteří by zabydlili svět, pokud by se každý oddal své lásce v souladu s výzvou jarního ptačí "latiny", o které Guilhem mluví v písni Ab la dolchor del temps novel (BdT 183.1).
Tak vytváří koncept škodlivé literatury, se kterým budou následně pracovat jak pozdější trubadúři, tak autoři dvorských románů. Brak jakožto "úniková" četba, která si nechce klást nároky na jakoukoli závaznost, čerpá určitou část své legitimity v rámci literárního pole právě ze sporu Guilhema a Marcabruna.