Text pojímá tvorbu z hlediska teorie kognitivní socializace. Ukazuje sociální a kulturní situovanost každého poznávání jako procesu podílejícího se na genezi psychických funkcí, který charakterizuje a vysvětluje jako proces tzv. dvojí mediace – zprostředkování vztahu člověka ke světu, k druhým lidem i k sobě (1) kulturním artefaktem a (2) druhým člověkem.
Na tomto základě analyzuje kumulativní charakter lidské kultury a inspirován Vygotským a Tomasellem objasňuje, jak kulturní artefakty s pomocí druhých lidí umožňují, aby se novic kultury rozvíjel v jejího kompetentního člena.