V posledních dvaceti letech došlo k významnému pokroku v terapii idiopatických střevních zánětů, Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy, který byl zaznamenán nejen vterapii konzervativní, aletaké v léčbě chirurgické. U nemocných s ulcerózní kolitidou je základem terapie podávání aminosalicylátů perorálně nebo lokálně, samostatně nebo v kombinaci.
Nejméně 30-40 % pacientů však v průběhu choroby vyžaduje agresivnější léčebné postupy zahrnující aplikaci glukokortikoidů, imunosupresiv a biologické léčby. Hlavní využití biologické terapie je u pacientů, kteří neodpovídají na léčbu glukokortikoidy nebo jsou na ní závislí, a u nemocných, kteří neprofitují se zavedené imunosupresivní terapie.
Infliximab byl zaveden do klinické praxe v léčbě ulcerózní kolitidy již v roce 2006 a jsou s ním také největší a nejdelší zkušenosti. Jeho krátkodobá efektivita v klinické praxi je velmi vysoká s pozitivní odpovědí u 80-90 % pacientů.
Vedle inovace a zavádění nových léčiv ze skupiny biologických preparátů se do budoucnosti uvažuje o využití intenzivnější léčebné strategie založené na selekci rizikových nemocných s nepříznivou prognózou, která umožní zahájení agresivní léčby ještě dříve, než dojde ke strukturálním změnám na střevě. Druhým přístupem, který by měl zkvalitnit výsledky dlouhodobé léčby, je intenzivnější a přesnější monitorováním zánětlivé aktivity (treat to target concept).