Abstrakt
Donedávna panoval názor, že ADHD se týká převážně dětí, které z této poruchy až na výjimky „vyrostou“. Ukazuje se však, že ADHD přetrvává do dospělosti, jen se projevuje jinými způsoby - hyperaktivní jedinec už nepadá ze židle, nepředbíhá ve frontě na oběd ani nevbíhá bez rozhlédnutí do vozovky.
Může však pociťovat velký vnitřní neklid, pohrávat si s prsty, tužkou apod., často ztrácí své věci (mobil, diář, peněženku, klíče…), zapomíná na domluvené schůzky nebo na ně přichází pozdě, zadané úkoly odkládá nebo zapomíná, je pro něj obtížné udržet si ve věcech i životě pořádek, rád se vrhá do nových věcí a často se mu jich pak nakupí tolik, že nestíhá, obtížně dokončuje započaté úkoly, nemá přehled o svých financích, střídá partnery, nebo má potíž soustředit se na cokoli včetně sexu. V horších případech se rizikově chová v dopravě (například jezdí nepřiměřeně rychle), experimentuje s návykovými látkami, přejídá se, excesivně nakupuje nebo je náchylný k jinému rizikovému chování.
Dospělí s ADHD mohou cítit, že jejich výkon neodpovídá jejich schopnostem, mohou opakovaně selhávat ve vztazích, v zaměstnání i ve studiu. Často poté podléhají depresím či únavovému syndromu, snadněji sahají po návykových látkách...