Výuka řecko-latinské lékařské terminologie ve studijních programech všeobecného lékařství na lékařských fakultách v České republice a ve světě
Abstrakt
Disertační práce usiluje o systematické zmapování výuky řecko-latinské lékařské terminologie na českých a zahraničních lékařských fakultách. Jejím hlavním cílem je vytvoření teoretické platformy pro implementace výukových inovací.
První část práce přináší historický přehled vývoje řecko-latinské lékařské terminologie a pojednává o počátcích výuky tohoto předmětu na fakultě všeobecného lékařství. Výuka v českém prostředí je tak zasazena do historického kontextu.
Její obraz je doplněn profilem studenta medicíny, který byl získán pomocí dotazníkového šetření. Další část práce obsahuje detailní obsahové analýzy vybraných českých a zahraničních učebnic a jejich komparaci.
Na základě těchto obsahových analýz je sestavena původní typologie výukových modelů, která je nejdůležitějším teoretickým přínosem práce. Tato typologie je následně užita jako nástroj pro popis výuky lékařské terminologie v Rakousku, Německu, USA, Kanadě, Chorvatsku a Bulharsku.
Popisy jednotlivých výukových realizací, vycházející z rozhovorů, dotazníků, pozorování a obsahové analýzy kurikulárních dokumentů, odhalují další specifické rysy jednotlivých výukových modelů v oblasti obsahu výuky, jejích organizačních forem a vazeb na reálně užívanou lékařskou terminologii. Závěrečná část práce sumarizuje klíčové nedostatky ve výuce lékařské terminologie na českých lékařských fakultách a přináší návrh inovativního výukového programu, který je inspirován především zahraničními zkušenostmi.
Tento návrh je hlavním praktickým přínosem práce.