Abstrakt
Diabetická dyslipidemie patří mezi sekundární dyslipoproteinemie, protože abnormality metabolizmu lipidů jsou součástí komplexní poruchy látkové výměny u diabetu. Diabetická dyslipidemie významně přispívá ke zvýšení rizika rozvoje aterosklerózy a kardiovaskulární mortality u osob s diabetem.
Výsledky studií a provedené metaanalýzy poskytly přesnější data o účinnosti a bezpečnosti jednotlivých skupin léčiv v rámci prevence kardiovaskulárních příhod u nemocných s diabetem. Příznivé výsledky léčby statiny u populace nemocných s DM (proporcionální snížení celkové mortality o 9 % a rizika kardiovaskulárních příhod o 21 % při poklesu LDL cholesterolu o 1 mmol/l nezávisle na dalších parametrech) upevnily jejich výsadní postavení v doporučeních odborných společností.
Naopak kombinační léčba se stala předmětem intenzivních diskuzí, zejména poté co výsledky studií s niacinem/laropiprantem neprokázaly očekávaný přínos. Podobně i analýzy účinnosti fibrátů svědčí pro snížení kardiovaskulárních příhod jen u osob s určitým metabolickým profilem (hladina TG > 2,3mmol/l a zároveň HDL cholesterol 30% pokles hodnoty před léčbou), lze použít kombinační terapii s ezetimibem, fenofibrátem či sekvestranty žlučových kyselin.
Není ovšem doloženo, že uvedené kombinace snižují kardiovaskulární riziko více než samotné statiny. Snížení tzv. reziduálního kardiovaskulárního rizika po účinné léčbě statiny tak zůstává cílem pro vývoj nových hypolipidemik.
Zda uspějí např. zástupci ze skupiny inhibitorů cholesteryl ester transfer proteinu, bude známo v roce 2017.