Abstrakt
Řadu onemocnění vyvolaných herpetickými viry lze kauzálně léčit antivirotiky. Článek přináší přehled základních poznatků o používaných antiviroticích, vysvětluje mechanismy účinku užitečné pro chápání dalších souvislostí, připomíná nežádoucí účinky léků a upozorňuje na skutečnosti důležité pro volbu antivirotik a jejich dávkování. Acyklovir je základním lékem většiny infekcí vyvolaných herpes simplex virem (HSV) a virem varicely a zosteru (VZV).
Dávky se liší podle diagnózy, obecně u infekcí vyvolaných VZV se podávají dvojnásobné dávky než u infekcí vyvolaných HSV, volba aplikační formy se odvíjí od závažnosti stavu, délka léčby závisí především na imunokompetenci. Acyklovir je dobře tolerován.
Valacyklovir má lepší biologickou dostupnost a v jistých indikacích je výhodnější. Brivudin, famcyklovir a pencyklovir jsou používány výjimečně.
Gancyklovir je základním lékem cytomegalovirových (CMV) infekcí. Jeho nevýhodou je významná hematotoxicita.
Cidofovir a foskarnet jsou další antivirotika používaná v léčbě CMV infekce imunosuprimovaných osob a vykazují účinek proti dalším virům. Použití je limitováno četnými nežádoucími účinky - zejména nefrotoxicitou, myelosupresí a iontovými disbalancemi.
Fomivirsen je antisense oligonukleotid určený k intravitreální aplikaci jako alternativa léčby CMV retinitidy.