Abstrakt
Příspěvek se zabývá transformací „české festivity“ majáles, nazývané tradiční oslavou studentů. Je pořádána na jaře – v dubnu a květnu, téměř ve všech univerzitních a také mnoha menších městech se středoškolskými ústavy.
Příspěvek odkrývá, že moderní forma majálesu byla „vynalezena“ v druhé polovině 19. století, přičemž ji reprezentace českého národního hnutí využila k potvrzování národní studentské tradice po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část. Její vývoj byl popsán autorem historických románů Aloisem Jiráskem a následně se podle jeho modelu šířila do českého národního milieu jako prvek spojující mladší vzdělanou generaci se staršími reprezentanty národního hnutí.
V dalším vývoji byl její obsah determinován technickým, ekonomickým a politickým vývojem. Festivita majáles byla využita v kinematografii, později byly snahy její smysl transformovat do nového hávu vyhovujícího socialistickému zřízení.
Zajímavým vývojem prošla i v šedesátých letech 20. století, když se stala vhodnou příležitostí k vyjadřování opozičních myšlenek. Po Sametové revoluci se majálesová oslava dostala do spojení s novými podmínkami liberálního trhu jako komodita cílící na představení produktů skupině studentů, stejně jako byla a je do dnešních dnů využívána k vytváření identity mezi regionálními univerzitami, městy jako jejich zřizovateli a studenty.