Publikace na Pedagogická fakulta |
2013
Abstrakt
Nastiňujeme analogii mezi jistým jevem v psychoanalytickém procesu, jenž spočívá v tom, že pacient množí reprezentace analytika mimo analýzu a zároveň reprezentace svého partnera uvnitř analýzy. Násobení odraznů a vznik vrstev metareality je strukturně soupodstatný s estetickým jevem zvaným mise-en-abyme - sesazením do propasti.
Analogii ilustrujeme na kazuistice z vlastní psychoanalýzy a na jednom z nejslavnějších uplatnění struktury mise-en-abyme, Gidových "Penězokazech".