Abstrakt
Na minojskou civilizaci bylo po dlouhá léta nahlíženo jako na mírumilovnou společnost, jíž bylo násilí, agrese a válčení cizí. Ačkoliv tento náhled byl již drtivou většinou badatelů opuštěn, jeho dědictví přežívá v dílčích předmětech zkoumání minojské kultury.
Jednou z těchto „kontaminovaných“ oblastí je i studium minojského náboženství, v němž se i význační badatelé zdráhají připustit existenci agresivního božstva ženského pohlaví. Příspěvek si klade za cíl tento náhled korigovat.
Na základě ikonografické analýzy minojského archeologického materiálu, ikonografických a mytologických paralel, jež nám poskytují starověké civilizace Předního východu a klasického Řecka a dalších předložených hmotných důkazů, lze soudit, že i v minojském panteonu bychom se mohli setkat s bohyní mající agresivní, až válečnický aspekt.