Abstrakt
Analýza Jürgena Habermase z jeho studie Strukturwandel der Öffentlichkeit (1962; Strukturální přeměna veřejnosti. Zkoumání jedné kategorie občanské společnosti) etabluje z určité makroperspektivy inspirativní sociálněhistorický rámec pro sociologické studium literatury a literárních debat.
Tzv. literární veřejnost se v Evropě vyvíjí od 18. století a je součástí arény, kterou měšťanstvo později využije pro politické účely. V době vydání studie je však podle Habermasova názoru funkce soudobé veřejnosti vážně ohrožena, neboť je kolonizována státními a komerčními zájmy.
Aktuální článek navazuje na část studie finského literárního badatele Trygveho Söderlinga, využívající habermasovskou perspektivu při analýze čtyř finských románů psaných švédsky (tzv. finskošvédských), vydaných v 60. letech, a při interpretaci největší literární debaty na poli finskošvédské literatury ze stejného desetiletí. Söderlingovy výsledky jsou rozvinuty poznatky z analýzy recepce děl finskošvédských autorů Henrika Tikkanena a Christera Kihlmana v 60. a 70. letech 20. století, vyúsťující do největší literární debaty finskošvédského literárního pole ze 70. let.
V rámci některých kritérií je zde konstatován návrat blíže k ideálnímu liberálnímu modelu fungování veřejnosti, zatímco v rámci kritérií jiných pokračování trendu nastíněného Habermasem v roce 1962.