Abstrakt
Cílem výzkumu bylo získat co nejvíce informací o možnostech pohybové výchovy a fyzioterapie u dívek s Rettovým syndromem. K tomuto účelu byla vytvořena anketa, zaslaná elektronickou poštou 14 rodičům, resp. matkám dívek s tímto syndromem.
Z dotazování vyplynulo, že vzhledem ke zdravotnímu a psychickému stavu dívek není běžná pohybová výchova možná, proto se aplikují fyzioterapeutické koncepty a metody (Bobath koncept, Vojtova reflexní lokomoce) a jiné doplňující terapie (canisterapie, hipoterapie, muzikoterapie, ergoterapie, plavání aj.), jež děvčata navštěvují převážně v rámci školní docházky. Cvičení probíhá pravidelně několikrát denně, a to nejen ve škole či školském zařízen í, ale i doma.
Jemná motorika, která je u dívek s Rettovým syndromem nejvíce postižena kvůli stereotypním pohybům rukou, je procvičována uchopováním, zavazováním a zapínáním různých předmětů a užíváním rukou v běžných denních činnostech. Hrubá motorika je postižena méně (některé dívky samy chodí, popř. se pohybují s dopomocí, jiné jsou upoutány na vozík) a rodiče ji s děvčaty procvičují např. chůzí, chůzí v terénu či do schodů a jízdou na kole.
Pohyb – aktivní i pasivní, vedený druhou osobou – má pro dívky s Rettovým syndromem rehabilitační efekt. Proto je výchova k pohybu pro ně tak důležitá.