Porucha osobnosti a hyperaktivity (ADHD) je neurovývojové onemocnění s vysokou mírou dědičnosti. Oproti původním názorům, že se jedná o onemocněné výhradně dětského věku, je dnes prokázané, že příznaky ADHD přetrvávají ve vyskové míře (přibližně u dvou třetin nemocných) i do dospělosti.
Tento text přináší přehlednou informaci o ADHD v dospělosti a představuje konsensus České neuropsychofarmakologické společnosti o její diagnostice a léčbě. Diagnóza ADHD by měla být zvažována i v případě, pokud nebyla diagnostikována již v dětsktví, důležitá je perzistence symptomů a jimi způsobené funkční postižení.
V klinickém obraze v dospělosti ubývá hyperaktivity a převažují problémy s pozorností, dezorganizací, příznaky emoční dysregulace a exekutivní dysfunkce. ADHD je spojena s vysokou mírou komorbidity (afektivní a úzkostné poruchy, poruchy osobnosti, spánku, abúzus návykových látek), snižuje kvalitu života a má negativní dopady na psychosociální fungování a socioekonomické postavení.
Ke screeningovému hodnocení slouží sebeposuzovací dotazníky, k diagnostice lze použít strukturované rozhovory a diaagnostické nástroje. Většina farmak účinných v terapii ADHD ovlivňuje dopaminergní anebo noradrenergní neurotransmisi.
Ve farmakoterapii ADHD v dospělosti mají nejlépe prokázanou účinnost se stejnou silou důkazů stimulancia a atomoxetin. Atomoxetin je jediným preparátem se schválenou indikací k léčbě ADHD v dospělosti v ČR; s výhodou jej lze použít zejména v případě obav ze zneužívání návykových látek a komorbidní anxiety.
Ze stimulancií jsou preferovány přípravky s dlouhodobým uvolňováním. V dalším kroku lze zvážit podání ostatních psychofarmak (bupropion, modafinil, guanfacin, desipramin).
Svoje místo mají také psychologické nefarmakoterapeutické intervence (KBT, edukace, koučování). Psychoterapii lze kombinovat s farmakoterapií a také zaměřit cíleně na komorbidní poruchy, behaviorální, sociální, kognitivní a ostatní problémy.