Kapitola se zabývá metodickými zásadami Vladimíra Šmilauera, autora lingvodidaktické teorie a metod výuky, které ovlivnily syntaktické myšlení několika generací studentů. Klade důraz především na Šmilauerův přístup zdůrazňující vizuální grafickou metodu jazykové analýzy, která díky své propracované metodické podobě a zaměření na text literárního díla jako na výchozí předmět výuky poskytuje inspiraci dodnes. Šmilauerovy zásady tak mohou demonstrovat možnosti propojení jazykové a literární výchovy, které je v konceptu současné integrované didaktiky českého jazyka a literatury aktuální.