Abstrakt
Článek se zabývá možnostmi formální analýzy různých funkcí české klitiky se v teoretickém rámci generativní gramatiky, a to z hlediska interakce mezi lexikonem (morfologií) a syntaxí. Na pozadí několika generativních studií věnovaných fenoménu reflexivizace se článek pokouší zodpovědět otázku, zda lze pro čtyři základní funkce klitiky se v češtině nalézt jednotnou analýzu, či zda je nutné předpokládat existenci několika homonymních reflexiv.
Dochází se k závěru, že nejlepším řešením je předpokládat existenci jednoho reflexiva se, které se však uplatňuje na různých úrovních derivace. Reflexivum se je tak možné považovat jednak za samostatný lexikální element, jednak za projev morfologie ekonomicky realizující ur čité syntaktické rysy.