Abstrakt
Monografie je interdisciplinárním pokusem pevněji vymezit místo katarze v životě jedinců i společnosti. Přirozeným východiskem je pojetí Aristotelovo, jenž viděl v katarzi důležitý benefit působení umění, zejména divadla a hudby.
Práce však nesleduje dějiny pojmu či historii interpretací, nýbrž hledá roli katarze v umění současnosti. Stěžejní pozornost je věnována divadlu a jeho katarznímu potenciálu, a to jak z hlediska diváka, tak i herce.
Jistá moderní paralela je shledána v oblasti sportu, kde se katarze také fenomenálně projevuje, a to u diváků i aktérů. Vyzdvižena je role "zrakového vědomí" jako důležitého činitele selektivního hodnocení reality.
V dalších kapitolách byla katarze odlišena od podobných (peak experiences a elevace) či protikladných (úzkost) fenoménů. Její přirozené tělesné zakotvení bylo příležitostí hledat její relevantní tělesné formy i sestavit vlastní katarzní cvičení.
Nemalý prostor je v knize věnován duchovním a filosofickým školám, které si uvědomovaly nutnost průběžné očisty v rámci osobnostního růstu a ke katarzi cílevědomě směřovaly. Zvláštní pozornost je věnována antickému modelu péče o duši s prezentací sókratovského dialogu jako pedagogické katarze i s vyzdvižením katarzního potenciálu reflexe.
Jako terapeutický nástroj používají katarzi různé psychoterapie - větší pozornost je věnována psychodramatu. Jako krajní případ je představen model radikální katarze, kde očištěním dojde až k "vyprázdění" (kenózi).
Metodologická část práce se zaměřuje na hermeneutickou metodu, která se ukázala jako nejvhodnější nástroj k postižení tak enigmatického pojmu, jakým je katarze. Finální oddíl je filosofickou syntézou, která vidí v katarzi specifický existenciální pohyb, sehrávající důležitou biohygienickou roli.