Abstrakt
Pro organismus člověka představují mykotoxiny významné zdravotní riziko, které je potřeba řídit, tj. minimalizovat jeho dopady na lidské zdraví. Biologické účinky mykotoxinů jsou podmíněné jejich rozdílnou chemickou strukturou.
K významným patří např. také skupina tzv. epoxytrichotecenů, např. DON, DAS (diacetoxyscirpenol), nivalenol, T-2 toxin, fusarenony, satratoxiny, roridiny, verukariny aj., kterých bylo popsáno více než 170.
Rozhodujícími faktory toxického účinku mykotoxinů obecně, tedy i trichotecenů, jsou dávka a délka doby jejich působení (velikost expozice), individuální citlivost, věk, pohlaví, zdravotní stav a stav výživy, vitaminová deficience, abúzus alkoholu a infekční onemocnění. Kombinace dvou či více současně se vyskytujících tzv. "emerging" (vznikajících) mykotoxinů či tzv. "maskovaných" mykotoxinů v surovinách i potravinách může v důsledku synergického spolupůsobení (při uvažované dietární expozici) působit mnohem toxičtěji.
Za toxikologicky významné trichoteceny jsou považovány např. deoxynivalenol (DON) a T-2 toxin (jehož limit v potravinách v EU je stále diskutovaným a nedořešeným problémem), z dalších by si zasloužil regulaci také např. hematotoxický nivalenol aj. Zcela nepochybně by se v této skupině našla celá řada dalších, zasluhujících pozornost.
Pro svoji toxicitu a možné zneužití jsou (epoxy)trichoteceny v ČR v působnosti zákona č. 281/2002 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 474/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní. Záměrem této práce je proto sledování některých toxických účinků vybraných epoxytrichotecenů.