Nauka o formách v hudbě představuje teoretický předmět, jehož výuka tradiční cestou byla spojena s různými obtížemi. Způsoboval je zejména nedostatek času, který bránil rovnoměrné prezentaci veškeré problematiky.
Svou roli hrál ovšem i fakt, že hudební formy nejsou disciplínou, v níž by vyučující prezentovali zvláště osobité a originální pohledy na tuto oblast, takže výuka spočívá především ve zprostředkovávání poznatků zachycených v osvědčených publikacích. Elektronické učení se s tímto stavem vyrovnává a poskytuje optimální poměr teoretických poznatků i příkladů.
Vede ke komplexnímu osvojení problematikyjako disciplíny, která je předstupněm pro analytické přístupy k hudbě a k završení bakalářského studia hudební výchovy.