Abstrakt
Boloňský proces lze chápat jako výsledek a pokračování řady evropských konferencí a zároveň určitých politických rozhodnutí směřujících k vytvoření tzv. evropského vysokoškolského prostoru. Běžně se charakterizuje jako dohoda, resp. dobrovolná iniciativa zejména evropských, ale i některých mimoevropských států (např.
Arménie, Gruzie), které chtějí zvýšit dostupnost, přitažlivost a kvalitu vysokoškolského vzdělávání a vytvořit Evropskou oblast vysokoškolského vzdělávání (EHEA). Boloňský proces se odvozuje a odvíjí od Boloňské deklarace (1999), která vychází z celé řady dokumentů, jež ji předcházely.
Ministři školství účastnických zemí Boloňského procesu se dohodli, že se budou pravidelně setkávat, aby mohli dále rozpracovávat a koordinovat záležitosti týkající se evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Vytvoření evropského prostoru vysokého školství, jeho pokračování a další fungování totiž vyžaduje trvalou podporu, pozornost a přizpůsobování se neustále se měnícím vzdělávacím potřebám.
Zároveň je nutné průběžně reagovat na dynamicky se proměňující podmínky, ve kterých se vysokoškolské vzdělávání uskutečňuje. Boloňský proces usiluje o to, aby se evropské vysoké školství stalo vzájemně kompatibilní a srovnatelné, aby se zvýšila jeho konkurenceschopnost a atraktivita pro Evropany i občany dalších zemí a kontinentů.
Představuje nejsystematičtější a nejrozsáhlejší reformní úsilí v oblasti evropského vysokoškolského vzdělávání. Někteří autoři v souvislosti s Boloňským procesem hovoří o proměně paradigmat v oblasti terciárního vzdělávání.