Článek hodnotí dosavadní a hledá adekvátní způsoby diachronního popisu českých deverbativ. Doplňuje přehled o slovotvorném vývoji deverbativ v existujících pracích (kap. 2).
Dále popisuje slovníkové zpracování deverbativ a s využitím induktivní metody - zobecňování opěrných slov v lexikografických definicích - určuje obecné významy těchto substantiv a upozorňuje na přechody mezi významy, dané především konkretizací abstrakt (kap. 3). V závěrečné kapitole (4) se vyjadřuje k možnostem a výhledům takových popisů, pokud budou založeny na dostatečných jazykových korpusech.