Článek seznamuje s nejvýraznějšími výslovnostními chybami v češtině mluvčích slovanských (zejména ruštiny, polštiny, bulharštiny) a vybraných asijských jazyků (japonštiny, čínštiny, vietnamštiny, korejštiny) a představuje možné strategie nápravy. V centru pozornosti jsou zejména chyby na rovině hláskové, stranou však nezůstávají ani nejvýraznější problémy české prozodie, především přízvuk.