Text se zabývá ekonomickým a politickým pozadím soudobé institucionalizace vzdělávání dospělých. Konstatuje, že aktuální podoby institucionalizace mají blízko ke standardizaci a instrumentalizaci sledované oblasti.
Jako příčina tohoto vývoje se jeví aplikace konceptu lidského kapitálu. Zvláštní pozornost je věnována kritickému pohledu na proměny přístupů k informálnímu učení a benchmarkingu ve vzdělávací politice.