Abstrakt
Soukromá knihovna je unikátní a nahodilý soubor knih a periodik shromážděný zpravidla jedinou osobou, jejíž poměr k sbírce, respektive ke konkrétní položce lze charakterizovat buď jako roli majitele předmětu, anebo roli čtenáře. V prvním případě dominuje emocionální vazba majitele ke knize, vztahující se k její materiální povaze (sběratelská hodnota, bibliofilský tisk), případně k interpersonálnímu kontextu, který reprezentuje (dar, výpůjčka, věnování).
V druhém případě je pro vlastníka zásadní obsah svazku, odborný text či umělecké dílo, kniha je mu médiem pro zábavu, studium, je především zdrojem informací. Cílem není striktně rozdělovat soukromé knihovny na bibliofilské sbírky a praktické příručky, neboť ve většině knihoven lze nalézt knihy obojího typu – takové, jež si vlastník ponechal z ryze osobních důvodů, stejně jako takové, s nimiž běžně pracoval, nýbrž uvažovat o každé jedinečné sbírce jednak z hlediska její hodnoty obecně jako kulturnímu dědictví, jako k památce na určitou významnou osobnost, jednak z hlediska dokumentu, referujícího o širším kulturněhistorickém kontextu doby, v níž vznikl.
Příspěvek materiálově čerpá z knihovního fondu Josefa Václava Friče (1829–1890) a soustřeďuje se především na tu část sbírky, která patřila výhradně Fričovi, tzn. exempláře, s nimiž Frič běžně pracoval, které často četl a studoval a do nichž si vpisoval poznámky, kritické postřehy, náčrty a varianty vlastních básní, dodatečné korektury a pracovní značky. Fotografie byly pořízeny autorem příspěvku v rámci výzkumu knižních proveniencí.