Jediným dochovaným autentickým dílem pozdně antického dějepisce Aurelia Victora je jeho Liber de Caesaribus. Toto dílko je psáno dosti nepřirozeným slohem, který bývá hodnocen jako jeden z nejobtížněji srozumitelných v latinském písemnictví vůbec.
Kvůli němu zřejmě dílko nalezlo jen málo čtenářů a později se stalo skutečným oříškem i pro moderní překladatele. V článku je Victorův sloh dokumentován na několika úryvcích jeho dílka a konfrontován se dvěma existujícími českými překlady. Úroveň toho moderního, Jana Buriana a Bohumily Mouchové, je shledána jako velmi vysoká po všech stránkách, nicméně Victorův obtížný sloh v něm napodoben není.