Kapitola se zabývá problematikou diskriminace pracovníků z hlediska věku a jejími psychologickými a personálními aspekty. Text vychází z evropských dokumentů k rovnosti a diskriminaci, z vymezení rovnosti, rovnosti příležitostí a diskriminace v legislativě, z antidiskriminačního zákona a zaměřuje se na diskriminaci na základě věku.
Pozornost je věnována ageismu a populačnímu stárnutí. V kontextu psychologických aspektů věkové diskriminace pracovníků v organizaci jsou v souvislosti se stereotypy uvedeny z pohledu vývojové psychologie potřeby stárnoucího člověka z hlediska jeho pracovního působení.
V návaznosti se článek zabývá situací starších pracovníků, jejich nestejnými příležitostmi uplatnění ve srovnání s mladšími věkovými skupinami pracovníků, situacemi v praxi personálního řízení, kdy bývají z hlediska věku starší pracovníci znevýhodňováni - v oblasti získávání, výběru, rozmísťování, odměňování, řízení pracovního výkonu a hodnocení, vzdělávání, osobního rozvoje, řízení kariéry a propouštění. Poslední část se orientuje na koncepty posledních let, které reflektují starší pracovníky - sociální odpovědnost organizace, work-life balance včetně alternativních pracovních úvazků, talent management, age management a diversity management.