Esej pojednává o kulturní paměti doby nacismu, druhé světové války a Holokaustu v poválečném Německu. Autor zkoumá souvislost mezi pamětí a zapomínáním, a také analyzuje proces ideologické monumentalizace paměti v podobě velkolepých památníků.
Pojem monumentalizace je zde analyzován ve vztahu k Wagnerově pojetí vznešenosti a monumentality.