Abstrakt
Příspěvek pojednává o jazykové integraci členů polské komunity v Praze do české společnosti. V tomto kontextu je podrobován analýze vztah k majoritnímu jazyku a především otázka potřeby znalosti češtiny pro život v Čechách.
Jelikož jsou polština a čeština blízce příbuzné, může totiž v tomto vztahu potenciálně fungovat pasivní bilingvismus. Nejdříve jsou prezentovány základní informace o projektu a profil výběrového souboru.
Mezi demografické údaje bylo mimo tradiční ukazatele (jako pohlaví, věk, vzdělání, národnost rodičů a partnerů, státní občanství atd.) zahrnuto zapojení do sociální sítě, které nebývá v české a polské sociolingvistice běžně aplikováno. Následně autorka vychází z teorie jazykového managementu a popisuje úspěšnost jazykové integrace.
Jednotlivé otázky jsou analyzovány ve vztahu k sociologickým datům a doplňovány komentáři kvalitativní povahy.