Abstrakt
Adherence pacientů k doporučené léčbě kolísá. Počet skutečně užitých dávek léku oproti doporučení ovlivňuje zejména počet předepsaných tablet, frekvence užívání, věk, délka léčby a nežádoucí účinky terapie.
Diabetes mellitus 2. typu je typickou modelovou situací, ve které se adherence pacienta k léčbě snižuje. Non-adherence zvyšuje počet hospitalizací, mortalitu a velmi pravděpodobně i ekonomické náklady při terapii diabetu 2. typu.
Antidiabetika ve fixní kombinaci zvyšují adherenci k terapii a zlepšují kompenzaci diabetu. Jednou z ideálních kombinací je z hlediska doplňujícího se účinku metformin a gliptiny.
Fixní kombinace perorálních antidiabetik jsou, i přes jistá omezení, efektivním rozšířením možností farmakologické terapie diabetu 2. typu.