Abstrakt
Text vznikl k příležitosti 90. výročí narození Zbyňka Sekala, autora, který v roce 1969 emigroval do Berlína a od roku 1970 se trvale usadil ve Vídni, a jehož způsob tvorby se v mnohém vymyká českému i světovému sochařství. Článek hodnotí nejen Sekalovu polohu výtvarného uvažování, ale i metodu, kterou byla uchopena výstava v Topičově Salonu v Praze uskutečněná právě k umělcovu zmíněnému výročí, jejímž záměrem nebylo připravit retrospektivní přehlídku, ale představit dvě nosné cesty Sekalova díla - skládané obrazy a schránky.