Charles Explorer logo
🇨🇿

Avastin v 1. linii léčby metastatického karcinomu prsu - naše zkušenosti: kazuistika

Publikace na 2. lékařská fakulta |
2013

Abstrakt

Cíl: Sdělení prezentuje soubor pacientek léčených na Onkologické klinice 2. LF a FN Motol v Praze za posledních 12 měsíců (září 2012 - září 2013) kombinací bevacizumab + paklitaxel v 1. linii metastatického karcinomu prsu a hodnotí účinnost terapie, profil a intenzitu vedlejších účinků včetně kvality života.

Charakteristika souboru: 8 pacientek s metastatickým "triple negativním" invazivním duktálním karcinomem prsu ve věku 34-68 let, medián věku 46 let po adjuvantní onkologické léčbě a následném relapsu do vzdálených orgánů; 1 pacientka měla primární generalizaci, ale pro interní komorbidity nebyla vhodná k léčbě antracykliny, 2 pacientky absolvovaly rebiopsii k potvrzení histologie. Ostatní pacientky rebioptovány nebyly pro méně než 6 měsíční odstup od ukončení adjuvantní léčby.

Všechny pacientky byly v dobrém biologickém stavu ECOG 0-1. Metastázy lokalizovány v játrech, skeletu, lymfatických uzlinách, plicích, kontralaterálním prsu, CNS, sítnici, peritoneální dutině a ovariích.

Metodika: Podáván paklitaxel + bevacizumab v 4týdenním režimu - paklitaxel 90 mg/m2 D 1,8,15 a bevacizumab 10 mg/kg D 1 a 15 s premedikací setrony, kortikoidy a antihistaminiky. Výsledky: od 1. 9. 2012 k 31. 8. 2013 absolvovaly pacientky celkem 67 cyklů chemoterapie, medián byl 5 cyklů: nejvyšší počet podaných cyklů byl 18, nejnižší 3 cykly.

Dávkování paklitaxelu i bevacizumabu bylo redukováno o 25 %pouze u 1 pacientky pro neutropenii G3 po 1. cyklu chemoterapie. Nejdelší doba trvání léčby do progrese onemocnění byla 18 měsíců, nejkratší 3 měsíce, medián 4 měsíce.

Hematotoxicita G3 byla zaznamenána pouze v 1 případě, anémie, proteinurie a neuropatie byly maximálně G2. Nejzávažnějším nežádoucím účinkem bylo krvácení ze zažívacího traktu u nejdéle léčené pacientky (po 18 cyklech) a bylo důvodem k ukončení terapie.

V současnosti ukončily léčbu 4 nemocné pro progresi onemocnění a z toho 3 již zemřely, 4 nemocné v léčbě pokračují v nezměněném režimu a bez redukce v dávkování. Tolerance terapie byla všemi pacientkami dosud hodnocena kladně a kvalita života byla zachována.

Vzhledem k malému souboru nemocných s krátkým odstupem od léčby nelze provést přesnou statistickou analýzu, která by zhodnotila PFS a OS.