Abstrakt
Kniha si všímá změny postoje vůči náboženství v současné světové literatuře – Fukuyama, Huntington, Toffler, Gore ad. Zatímco donedávna převažovala novověká představa náboženství jako subjektivní a soukromé záležitosti, v současnosti stále více nabývá na síle představa náboženství jako vrcholné etapy společnosti, která oživuje vědomí metafyzického obzoru, hodnotového systému a společenských mravů a tím dává důležitý impuls rytmu života.
Teologie přestává vnímat nekonfesní religiozitu jako novodobé pohanství, ale snaží se ji reflektovat jako tajemnou sílu prostupující celou společností. Náboženství, které se dnes promítá do pocitů naprosté závislosti bez konfesních vazeb, odkazuje teologii do podobné situace k jejím (antickým) počátkům, kdy také nebylo nic pevného a přesto se s tímto stavem dokázala vyrovnat.
Z tohoto milieu vychází i teologie prostého života CČSH, která je typickým reprezentantem výše naznačených snah a která je v knize pojednává z různých úhlů pohledu – od teoretických úvah plynule přechází k praktickému uplatnění – etika v sociální a charitativní práci, osobnostní růst pracovníka sociální práce, smysl manželství a rodiny, hledání pevných orientačních bodů v pluralitní společnosti apod.