Komentovaný překlad dvou ústních legend Chošútů ze xinjiangského Karašahru umožňuje nahlédnout, jak mongolské lidové myšlení vnímá dějiny a člověka v běhu času a jak si lidové náboženství přetváří buddhistickou historii, aby vyjádřilo přesvědčení o nezvratném zákoně odměny či odplaty za konání dobra a zla. V úvodu poukazuji na historii vlastního písemného systému západních Mongolů (todo bičig), jímž byly obě legendy zaznamenány.